Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. (Tomáš Garrigue Masaryk)
Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi. (Tomáš Garrigue Masaryk)
Národ, který málo čte, málo ví. Národ, který málo ví, se špatně rozhoduje – doma, na trhu, u soudu, u volebních uren. Nevzdělaná většina může přehlasovat vzdělanou menšinu – to je velmi nebezpečná stránka demokracie. (Jim Trelease)
Několikrát jsem mysleli, že už jsme na konci cesty, a pokaždé jsme shledali, že jsme teprve na začátku. (Ferdinand Peroutka)
Masaryk nejednou vysvětloval, že naše otázka je otázkou lidskou. Chtěl tím říct, že nejlepším a vlastně jediným možným národním a státním programem je vytvářet dobré lidské společenství. (Václav Havel)
Ponořte se a začtěte se tlakem do obálky.
Jeden svět ve školách: Moderní československé dějiny
Chytilová: TGM Osvoboditel
Arichtev: První republika
Koutecký: Občan Havel
Kohout: Česká cesta
Hollý: Tichá bolest
Kachyňa: Noc nevěsty
Holland: Hořící keř
Jireš: Žert
Ševčík: Masaryk
Kudrna: Vládneme, nerušit
Janeček: Selský rozum
Hollý: Signum laudis
Menzel: Skřivánci na niti
Strach: Osmy
Šimíčková-Hynková: Jak nás viděl svět - Sametová revoluce 1989 pohledem zahraničních televizních štábů
Žijeme v propojeném světě, globální rozměr je součástí našeho každodenního života. Vzdálené události mají vliv na nás a my máme vliv na události vzdálené. Jedním z projevů této propojenosti, která spojuje blízké a vzdálené, je fakt, že lidé migrují. Uprchlictví a migrace jsou témata, která jsou součástí naší každodennosti. S tématem lidí v pohybu se setkáváme v médiích, při diskuzích s přáteli i rodinou, na sociálních sítích i na řadě dalších míst. Nelze se mu vyhnout. Uprchlictví a migrace je současně příkladem kontroverzního tématu: nedává jasné odpovědi, vzbuzuje silné emoce a rozděluje společnost. V současné době se uprchlictví a migrace stává tématem politickým a ideologickým. V první řadě je to však životní situace a realita milionů lidí. Počet lidí, kteří museli opustit své domovy kvůli konfliktům, perzekucím nebo porušování lidských práv, v posledních letech výrazně roste. V roce 2015 se jednalo o pět milionů lidí, kteří byli nuceni prchat v rámci své země (4,2 mil.) nebo i mimo ni (839 tis.). Celkový počet nuceně vysídlených osob v roce 2015 dosáhl téměř 60 milionů, což znamená 40% nárůst za poslední 3 roky. Tento růstový trend i nadále pokračuje, proto se dá očekávat, že o problematice budeme slýchávat stále častěji. Je tedy důležité, abychom se dokázali v tomto tématu zorientovat a naučili se s ním pracovat. Pokud vycházíme ze základních principů skautingu, je jednou z našich povinností hledat v životě hod‑ noty, které převyšují ty materiální. Dále máme povinnost vůči ostatním, měli bychom usilovat o vzájemné pochopení a spolupráci mezi lidmi, prokazovat úctu a lásku bližním i přírodě kolem nás. V neposlední řadě máme povinnost také sami k sobě, kdy se máme snažit o vlastní rozvoj. Tyto tři základní principy nás vedou k tomu, abychom se tématem uprchlictví a migrace zabývali, a zároveň nám poskytují oporu a východiska pro to, jak s ním pracovat. Tato metodika si klade za cíl skrze podporu práce s tématy uprchlictví a migrace ilustrovat práci s kontroverzními tématy obecně. Opírá se o skautské hodnoty, je ale vedle vedoucích skautských oddílů určena i všem ostatním pedagogům a pedagožkám formálního a neformálního vzdělávání.
Post Bellum je nezisková organizace, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Založila ji skupina českých novinářů a historiků, kteří se potkávali na tiskových konferencích a výročních pietních akcích a byli přesvědčeni, že pamětníci musí dostat příležitost svůj příběh vyprávět vcelku, souvisle a detailně.
Stěžejním projektem Post Bellum se proto stala Paměť národa, sbírka vzpomínek konkrétních osobností, fotografií, deníků a různých archiválií z období totalit 20. století. Dnes sbírka čítá tisíce zpracovaných pamětníků a jako internetový archiv je přístupná široké veřejnosti.
Zahrnuje především vzpomínky válečných veteránů z 2. světové války, přeživších holocaust, odbojářů, vyprávění politických vězňů, představitelů disentu, příběhy novodobých vojenských veteránů, představitelů národnostních menšin, ale také těch, kteří se stali součástí represivních složek totalitních režimů – Státní bezpečnosti, KGB a jiných.
Stanislav Kostka NEUMANN (1875-1947): Nové zpěvy
Eduard ŠTORCH (1878-1956): Lovci mamutů
Fráňa ŠRÁMEK (1877-1952): Stříbrný vítr
Rudolf MEDEK (1890 - 1940): Lví srdce
Jiří MAHEN (1882-1939): Měsíc
Jaromír JOHN (1882 - 1952) : Večery na slamníku
Karel ČAPEK (1890-1938): Věc Makropulos
Jaroslav HAŠEK (1983-1923): Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Jiří WOLKER (1900-1924): Těžká hodina
Eduard BASS (1888 - 1946): Klapzubova jedenáctka
Karel Matěj ČAPEK (1860-1927): Vilém Rozkoč
František LANGER (1880 - 1965) : Velbloud uchem jehly
Bohuslav REYNEK (1892-1971): Had na sněhu
Karel ČAPEK (1890 - 1938): Krakatit
Tomáš Garrigue MASARYK (1850-1937): Světová revoluce
Karel KLOSTERMANN (1848 - 1923): Šumavské povídky
Josef KOPTA (1894-1962): Hlídač č. 47
Vladislav VANČURA (1891 - 1942): Rozmarné léto
Konstantin BIEBL (1898-1951): S lodí, jež dováží čaj a kávu
Vítězslav NEZVAL (1900 - 1958): Akrobat
Ladislav KLÍMA (1878-1928): Utrpení knížete Sternenhocha
Karel ČAPEK (1890 - 1938): Hovory s TGM
F. X. ŠALDA (1867-1937): Šaldův zápisník
Josef ČAPEK (1887-1945): Povídání o pejskovi a kočičce
Jaroslav DURYCH (1886-1962): Bloudění
Josef ČAPEK (1887-1945): Stín kapradiny
Josef VÁCHAL (1884-1969): Šumava umírající a romantická
Karel POLÁČEK (1892 - 1945): Muži v offsidu
Zdeněk NĚMEČEK (1894-1957): New York : zamlženo
Vladislav VANČURA (1891 - 1942): Útěk do Budína
Vilém ZÁVADA (1905 - 1982): Siréna
Ferdinand PEROUTKA (1895-1978): Budování státu
Karel ČAPEK (1890 - 1938): Dášenka
Jakub DEML (1878-1961): Zapomenuté světlo
Josef LADA (1887 - 1957): Kocour Mikeš
Jan ČEP (1902-1974): Hranice stínu
Jan WERICH, Jiří VOSKOVEC: Balada z hadrů
Ondřej SEKORA (1899-1967): Ferda Mravenec
Josef LADA (1887-1957): O chytré kmotře lišce
Karel ČAPEK (1890 - 1938): Bílá nemoc
Jan WERICH, Jiří VOSKOVEC:: Těžká Barbora
Jaroslav FOGLAR (1907 - 1999): Hoši od Bobří řeky
Milena JESENSKÁ (1896-1944): Nad naše síly – Češi, Židé a Němci (vydáno 1997)
Jarmila GLAZAROVÁ (1901-1977): Vlčí jáma
Karel ČAPEK (1890 - 1938): Matka
František KOŽÍK (1909-1997): Největší z pierotů
Vladislav VANČURA (1891 - 1942): Obrazy z dějin národa českého
Václav RENČ (1911-1973): Trojzpěvy
Marie MAJEROVÁ (1882 - 1967): Robinsonka
Václav ŘEZÁČ (1901 - 1956): Černé světlo
Jaroslav FOGLAR (1907-1999): Záhada hlavolamu
Ivan BLATNÝ (1919 - 1990): Melancholické procházky
Karel SCHULZ (1899-1943): Kámen a bolest
Zdeněk JIROTKA (1911-2003): Saturnin
Milada SOUČKOVÁ (1899-1983): Škola povídek
František HRUBÍN (1910 - 1971): Říkejte si se mnou
Jaroslav HAVLÍČEK (1896-1943): Petrolejové lampy
Jiří WEIL (1900-1959): Život s hvězdou
Karel POLÁČEK (1892-1944): Bylo nás pět (vydáno posmrtně)
Ivan BLATNÝ (1919-1990): Jedna, dvě, tři, čtyři, pět
Egon Hostovský: Cizinec hledá byt
Jan HANČ (1916-1963): Události (vydáno posmrtně)
Jiří KOLÁŘ (1914-2002): Očitý svědek (vydáno v samizdatu 1969)
Jaroslav SEIFERT (1901-1986): Píseň o Viktorce
Jan ZAHRADNÍČEK (1905-1960): Znamení moci (vydáno 1990)
Egon Hostovský: Nezvěstný
Jaroslav Seifert: Šel malíř chudě do světa
Vladimír NEFF (1909-1983): Srpnovští páni
Bohumil Říha: O letadélku Káněti
František HALAS (1901-1949): Halas dětem (vydáno posmrtně)
Jaroslav Seifert: Maminka
Ludvík AŠKENAZY (1921-1986): Dětské etudy
Adolf Branald: Dědeček automobil
Eduard VALENTA (1901-1978): Jdi za zeleným světlem
Norbert FRÝD (1913-1976): Krabice živých
Bohumil Hrabal: Hovory lidí
František HRUBÍN (1910-1971): Špalíček pohádek
Vladimír Neff: Sňatky z rozumu
František Halas: A co?
Josef ŠKVORECKÝ (1924-2012): Zbabělci
Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma
Jiří SUCHÝ (1931): Člověk z půdy
Ivan Vyskočil: Kdyby tisíc klarinetů
Jan SKÁCEL (1922-1989): Co zbylo z anděla
Jan Werich: Fimfárum
Miroslav Holub: Slabikář
Jiří TRNKA (1912-1969): Zahrada
František Hrubín: Romance pro křídlovku
Václav HAVEL (1936-2011): Zahradní slavnost
Bohumil Hrabal: Perličky na dně
Vladimír HOLAN (1905-1980): Noc s Hamletem
Ludvík Souček: Cesty slepých ptáků
Josef TOPOL (1935-2015): Kočka na kolejích
Jan Skácel: Smuténka
Ladislav SMOČEK (1932): Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho
Jan Mukařovský: Studie z estetiky
Ladislav FUKS (1923-1994): Spalovač mrtvol
Milan Kundera: Žert
Arnošt LUSTIG (1926-2011): Hořká vůně mandlí
Milan Kundera: Ptákovina
Jiří Mucha: Studené slunce
Václav HRABĚ (1940-1965): Stop-time (vydáno posmrtně)
Miroslav Švandrlík: Černí baroni
Jiří Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo
Václav ČTVRTEK (1911-1976): Rumcajs
Jan Procházka: Ucho
Josef KOCOUREK (1909-1933): Extáze (vydáno posmrtně)
Ota Pavel: Smrt krásných srnců
Daisy MRÁZKOVÁ (1923-2016): Haló, Jácíčku!
Jan Otčenášek: Když v ráji pršelo
Zdena Salivarová: Honzlová (vydáno v exilu)
Václav ČERNÝ (1905-1987): Paměti (vydáno poprvé v Torontu 1982-83)
Miloslav ŠVANDRLÍK (1932-2009): Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka
Milan Kundera: Život je jinde
Ota PAVEL ( 1930-1973): Jak jsem potkal ryby
Karel Šiktanc: Český orloj (sam.)
Ota Filip: Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (exil.)
Milan UHDE (1936): Balada pro banditu
Václav Čtvrtek: Rumcajs, Manka, Cipísek
Vladimír Páral: radost až do rána
Ivan VYSKOČIL (1929): Malý Alenáš
Milan Kundera: Valčík na rozloučenou
Ferdinand Peroutka: Oblak a valčík
Jiří HUBAČ (1929-2011): Ikarův pád
Josef Škvorecký: Příběh inženýra lidských duší
Vladimír KÖRNER (1939): Údolí včel
Milan KUNDERA (1929): Kniha smíchu a zapomnění (česky vydáno 1981)
Jaroslav Seifert: Deštník z Piccadilly
Karel PECKA (1928-1997): Motáky nezvěstnému (poprvé vydáno v Torontu)
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota
Ludvík VACULÍK (1926-2015): Český snář
Josef BRUKNER (1932-2015): Obrazárna. Všelijaké malování ke čtení a ke koukání
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále
František NEPIL (1929-1995) Dobré a ještě lepší jitro
Jaroslav Seifert: Býti básníkem
Milan KUNDERA: Nesnesitelná lehkost bytí (česky Toronto 1985)
1985 Jan PELC (1957-): …a bude hůř (Kolín nad Rýnem)
Ivan Martin Jirous: Magorovy labutí písně (sam.)
Josef HIRŠAL (1920-2003): Vínek vzpomínek
Jan Antonín PITÍNSKÝ (1955): Ananas
Alexandra Berková: Knížka s červeným obalem
Libuše MONÍKOVÁ (1945-1998): Fasáda
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak: Divadlo Járy Cimrmana
Pavel Kohout: Kde je zakopán pes
Jiří MUCHA (1915-1991): Podivné lásky
Milan Uhde: Velice tiché Ave
Václav Dušek: Skleněný golem
Ota Filip: Kavárna Slavia (sam.)
Jiří GRUŠA (1938-2011): Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele
Milan Kundera: Nesmrtelnost
Viktor Fischl: Dvorní šašci
Josef JEDLIČKA (1927-1990): Krev není voda
J. H. Krchovský: Noci, po nichž nepřichází ráno
Daniela HODROVÁ (1946): Trýznivé město
Jan ZÁBRANA (1931-1984): Celý život (vydáno posmrtně, 1992, 1993)
Michal AJVAZ (1949): Druhé město
Zdeněk SVĚRÁK (1936): Divadlo Járy Cimrmana
Michal Viewegh: Báječná léta pod psa
Karel KOSÍK (1926-2003): Století Markéty Samsové
Vladimír MACURA (1945-1999): Občan Monte Christo
Milan Kundera: Nesmrtelnost
Karel ŠIKTANC (1928): Královské pohádky
Jáchym Topol: Sestra
Vlastimil TŘEŠŇÁK (1950): Klíč je pod rohožkou
Jáchym Topol: Anděl
Jiří Kratochvil: Avion
Lubomír MARTÍNEK (1954): Palimpsest
Josef TOPOL (1935-2015): Básně
Jiří KRATOCHVIL (1940): Nesmrtelný příběh
Ivan Martin JIROUS (1944-2011): Magorova summa
Irena Dousková: Hrdý Budžes
Ivan LANDSMANN (1949-2017): Pestré vrstvy
Zuzana BRABCOVÁ (1959-2015): Rok perel
Ota Filip: Sedmý životopis
Miloš URBAN (1967): Sedmikostelí
Michal AJVAZ (1949): Zlatý věk
Květa Legátová: Želary
Petra HŮLOVÁ (1979): Paměť mojí babičce
Miloslav TOPINKA (1945): Trhlina
Vít Slíva: Bubnování na sudy
Václav CÍLEK (1955): Krajiny vnitřní a vnější
Emil HAKL (1958): O rodičích a dětech
Pavel Juráček: Deník
Tomáš Halík: Oslovit zachea
2004 Jan BALABÁN (1961-2010): Možná že odcházíme
Jan NOVÁK (1953): Zatím dobrý
Petr SÍS (1949): Tibet. Tajemství červené krabičky
Jiří Hájíček: Selský baroko
Václav Havel: Prosím stručně
Pavel Kosatík: Ústně více
Petra Dvořáková: Proměněné sny
Radka DENEMARKOVÁ (1968): Peníze od Hitlera
Jiří Voskovec – Jan Werich: Korespondence I, II (2007 a 2008)
Petr NIKL (1960): Záhádky
Teraza Boučková: Rok kohouta
Pavel ŠRUT (1940): Lichožrouti
Martin RYŠAVÝ (1967): Cesty na Sibiř
Kateřina TUČKOVÁ (1980): Vyhnání Gerty Schnirch
Hana Andronikova: Nebe nemá dno
Ludvík Ambruster: Tokijské květy (v rozhovoru s Alešem Palánem)
Zdeněk Svěrák: Nové povídky
Miloš DOLEŽAL (1970): Jako bychom dnes zemřít měli
Petr Hruška: Darmata
Jan VLADISLAV (1923-2009): Otevřený deník (vydáno posmrtně)
Marek Orko Vácha – Karel Satoria: Život je sacra zajímavej
Zbyněk Hejda: Básně
Jiří Padevět: Průvodce protektorátní Prahou
Zdeněk Svěrák: po strništi bos
Martin REINER (1964) : Básník. Román o Ivanu Blatném
Petr STANČÍK (1968): Mlýn na mumie
Jiří Padevět: Krvavé finále
Anna Bolavá: Do tmy
Jiří HÁJÍČEK (1967): Dešťová hůl
Ladislav Heryán: Exotem na této zemi
Jáchym TOPOL (1962): Citlivý člověk
Alena Mornštajnová: Hana
Co tedy můžeme dnes pokládat z Masaryka za inspirativní, aniž bychom používali laciné aktualizace a patetické proklamace? Co si kromě jeho rozhodující role při založení a budování státu, který už navíc neexistuje, můžeme dnes připomínat, na co můžeme navazovat?
Je to především jeho pojetí demokracie jako způsobu života. Demokracie není pro Masaryka jen mechanismus politického rozhodování, stanovené zákonné postupy jsou mu jen vnějšími předpoklady pro naplňování vnitřního obsahu demokracie – znamená to vytvoření občanské společnosti, kultivaci každodenních vztahů mezi lidmi, slušnost, schopnost dospívat k občanskému konsensu, který sjednocuje osobní a dílčí zájmy ve prospěch celku, znamená to veřejnou politiku, která vychází z humanitní ideje a lidských a občanských práv a souvisí s řešením otázky sociální, je zaměřena proti autoritářské moci, nekritickému myšlení, zjeveným pravdám, nacionalismu a rasismu, proti neomylnosti, proti byrokracii a proti apolitičnosti občanů.
Za druhé je to jeho aktivismus, který souvisí s jeho realismem. Masaryk nás nenechává v klidu, vyzývá „přičiňme se sami“, volá po drobné práci, po aktivní činnosti, proti pasivitě a pocitům poraženectví, pocitům malosti.
Za třetí je to jeho přístup k úloze vědy, vzdělání a kultury v národním životě. Masaryk nejen zásadním způsobem spoluvytvářel českou politiku, ale od svého příchodu do Prahy také českou vědu. Máme dnes akademii, vědecké časopisy, encyklopedii, překlady, původní monografie, vědecké knihovny, nespočet univerzit místo dvou, po kterých volal.
Pro Masaryka má ale to všechno, věda a vzdělanost význam nikoliv sama pro sebe, ale pro překonávání úpadku všech sfér společenského života. Kritický rozum, vzdělání, moderní věda stojí proti mýtům, pověrám, proti polovzdělanosti, diletantismu, Kocourkovu, Hulvátovu, proti jednostrannému technologickému rozumářství i mýtickému vizionářství, proti ovládání a manipulaci člověka.
[Jan Zouhar: zdroj https://www.online.muni.cz/komentare/6722-vzdelanim-proti-poveram-aneb-co-si-dnes-brat-z-masaryka]