Quo vadis, schola?






V právě vrcholící kampani Česko mluví o vzdělávání (http://ceskomluvi.cz/) nemůže zůstat stranou otázka, jak vývoj společnosti determinuje vzdělávací systémy a jakou šanci na přežití ten který systém má. Zajímavě k tomuto tématu promluvil v Poslanecké sněmovně PČR Ondřej Šteffl ze společnosti Scio – viz http://slideslive.com/w/38890072. Na východiscích z podrobné zprávy OECD z roku 2001 (http://www.oecd.org/education/school/38981492.pdf) definoval a z různých úhlů pohledu analyzoval šest modelů možného směřování vzdělávacích institucí:
Scénář č. 1.: Tradiční model školy bude zachován navzdory měnící se společnosti a nárokům zaměstnavatelů.
Scénář č. 2: Díky velké důvěře ve veřejné školství se budou rozvíjet komunitní školy. Škola bude centrem obce.
Scénář č. 3: Model učící se školy předpokládá školu schopnou rychle reagovat na společenské změny, velkorysé financování školství a učitelstvo otevřené novým přístupům a metodám.
Scénář č. 4: První z modelů „descholarizace“ počítá s možností nahrazení klasické školní instituce vznikem učebních sítí a přesunem vzdělávání na internet.
Scénář č. 5: Druhou možností, kudy povede „descholarizace“, je model tržní školy.
Scénář č. 6: Poslední možností je totální rozvrat, tzv. Krizový model školy. Podle popisu jeho symptomů se k tomuto stavu přibližujeme.
Pokud vás téma zajímá a chtěli byste třeba přidat svůj názor do diskuse, podívejte se na http://ceskomluvi.cz/ondrej-steffl-kam-smeruji-vzdelavaci-systemy/.

Categories: , , , , , , , , Share

Leave a Reply